Václavkova 169/1, Praha 6

Dejvické nádraží

Budova Dejvického nádraží, nejstarší svého druhu v Praze, byla uvedena do provozu v roce 1830. Do událostí Pražského povstání se zapsala dodnes nedostatečně objasněnými okolnostmi vraždy, jejíž obětí se stala dvacetičlenná skupina povstalců.

V prvních hodinách po rozpoutání květnových bojů se pozornost velení povstaleckých skupin Bartoš a Alex (dům U Kamenného stolu) upínala k obsazení objektů, díky nimž bylo možné kontrolovat logistiku a komunikaci s mimopražskými lokalitami (rozhlas, Masarykovo nádraží, telefonní ústředna). Tím, že se povstalci od počátků potýkali s nedostatkem zbraní a munice, směřovaly první kroky i k obsazení vojensky vybavených objektů, tedy kasáren, skladišť a lazaretů. Do této skupiny je třeba zahrnout i nádraží, kde se běžně nacházely odstavené vojenské železniční vozy.

Krátce poté se nádražní budova ocitla pod palbou z kasáren umístěných v Kadetce (tehdy Kasárna Adolfa Hitlera). Protiútok řízený Eduardem Krügerem skončil kolem páté odpoledne dobytím nádražní budovy a odvlečením šedesáti osob do kasáren jako rukojmí. Zatímco ženy, děti a několik mužů byli z kasáren propuštěni, zbylí neozbrojení se dočkali osvobozeni 8. května při evakuaci celé budovy.

Dvacet mužů podezřelých z účasti na ozbrojeném boji bylo popraveno, aniž by se k dnešnímu dni podařilo zjistit, kde skončila jejich těla. Tyto vraždy tak patří k dalším masakrům, které nacisté prováděli během Pražského povstání. (masakr na Masarykově nádraží, Pražačka, Úsobská ulice, Lahovický masakr, Jelenní příkop)