- Soudní 1 140 57 Praha 4-Nusle
Pankrácká věznice
Pankrácká věznice se v období protektorátu stala jedním z nástrojů útlaku a fyzické likvidace nejen odpůrců nacistického režimu, ale i lidí odsouzených za takzvané hospodářské delikty, k nimž patřilo například i prosté dovážení potravin z vesnice do měst. V letech 1939 až 1945 zde byly ve vazbě drženy tisíce vězňů, kteří tu pobývali před popravou, posláním do jiné věznice či koncentračního tábora.
Na základě výnosu říšského ministra spravedlnosti ze dne 15. dubna 1943 bylo v ženské káznici II A zřízeno samostatné místo pro výkon trestu smrti stětím, které vstoupilo do všeobecného povědomí jako nechvalně známá „sekyrárna“. Svůj název obdrželo podle sekery, jež je součástí gilotiny. Nacisté se rozhodli pro zřízení pražského popraviště, aby mohli odpůrce režimu usmrcovat rychleji a ve větším množství. Kromě stínání hlav se na Pankráci popravovalo i oběšením. Tento trest byl prováděn českým a moravským Židům, kteří si dle nacistů nezasloužili gilotinu. V období mezi 15. dubnem 1943 a 26. dubnem 1945 zde bylo gilotinováno celkem 1075 osob.
5. května 1945, kolem 14. hodiny, se pankrácké věznice zmocnili povstalci. Během pozdějšího náletu německých letadel bylo propuštěno na svobodu kolem 3000 vězňů, mezi nimi i 50 osob odsouzených k trestu smrti.
Po poslední popravě se dozorci snažili zamést stopy, a proto dřevěné části gilotiny spálili a kovové po rozebrání shodili z Karlova mostu do Vltavy. Po válce byla gilotina vylovena a později zpět instalována jako součást nově otevřeného Památníku protifašistického odboje.
Popravní cela „Sekyrárna“ v trestnici na Pankráci, snímek z roku 1945. Muzeum Prahy, autor neznámý.
Propouštění vězňů z Pankrácké věznice v Nuslích, květen 1945, Muzeum Prahy, František Podobský.
Situační plánek bitvy o soud na Pankráci, květen 1945. Muzeum Prahy.
