- Internační tábor pro německé obyvatelstvo Strahov - Vaníčkova 100/6
Strahovský stadion
Strahovský stadion, otevřený v roce 1926, byl primárně určen pro sportovní účely a veřejná cvičení České obce sokolské či orelských jednot. V prvních dvaceti letech své existence sloužil příležitostně i jako velkokapacitní ubytovací zařízení.
Během září a října roku 1938 se ze Strahovského stadionu stalo jedno z dočasných útočišť pro obyvatele tehdejších Sudet, z nichž je německá armáda systematicky vytlačovala do vnitrozemí. V květnu 1945 zde vznikl největší internační tábor pro 5000 až 8000 osob z řad německého civilního obyvatelstva a příslušníků německé armády.
Internovaní nebyli střeženi Československou armádou, nýbrž členy takzvaných Revolučních gard, civilisty bez vojenského výcviku. Stejně jako na mnoha jiných místech podobného typu tak docházelo k excesům, násilnostem proti Němcům, přičemž příslušníci Waffen-SS byli stříleni u zdí stadionu. Revoluční gardy musely čelit i nájezdům vojáků Rudé armády, kteří sem přijížděli krást majetek internovaných Němců a znásilňovat ženy. O život zde přišlo nejméně 43 lidí, z toho 27 žen.
Většina příslušníků německé armády a ozbrojených složek byla posléze přesunuta do internačního tábora Motol a civilisté do Terezína. Paradoxně tam, kam nacisté zavírali a kde popravovali Čechy. Internační tábor na Strahovském stadioně byl součástí dalších sběrných míst v obvodu Velké Prahy, v nichž bylo v květnu 1945 umístěno 25 000 osob německé národnosti (tábor Rupa, Hostivař).
Váleční zajatci na strahovském sletovém stadionu s cedulí „Jsme z Vídně, máme potvrzení, jdeme domů“, květen 1945. Archiv hlavního města Prahy, autor neznámý.
Momentka ze stavby sletového stadionu na Strahově v roce 1934. Muzeum Prahy, autor neznámý.
