- Vinohradská 1201/159
Tábor Hagibor
Hagibor, budova ve stylu pozdní secese, sloužil jako starobinec pro nemajetné a nemocné židovské občany až do roku 1943. Své jméno stavba získala ve 20. letech minulého století, kdy v její těsné blízkosti vyrostl stadion židovského sportovního klubu Hagibor (hebrejsky „hrdina“).
Počátkem druhé světové války Hagibor fungoval jako nouzová škola, útulek a poslední „radostné“ místo pro židovské děti. Od roku 1944 se z budovy stal internační a transportní koncentrační tábor. O rok později se důsledku válečné situace přeměnil na internační tábor pro kolaboranty a německé bezprizorní obyvatelstvo určené k odsunu. Jednalo se zejména o německé uprchlíky ze Slezska, Rumunska a dalších oblastí a rovněž o maďarské uprchlíky evakuované před postupující Rudou armádou.
Hagibor se stal součástí sítě provizorních internačních míst (Koncentrační tábor Rupa Modřany, Strahov, Hostivař, Motol) v obvodu Velké Prahy, které byly v průběhu května 1945 zřízeny s cílem dočasného umístění přibližně 25 000 osob německé národnosti. K tomuto účelu sloužily rovněž policejní a soudní věznice, Zemská donucovací pracovna Ruzyni, barákové tábory, kasárna, veřejné budovy a školy. Kromě krátké přestávky, kdy budovu přibližně měsíc využívala Rudá armáda, byl tábor v činnosti do října roku 1946. V důsledku otřesných životních podmínek zde zemřelo na vyčerpání a podvýživu více než 600 osob.
Hagibor, tábor se starobincem v pozadí, 40. léta 20. století, Židovské muzeum v Praze.
Pohled ze zahrady na zadní fasádu starobince, období protektorátu, Židovské muzeum v Praze.
