- Plzeňská 130 (dnes Plzeňská 221)
Tábor Motol
Po konci druhé světové války vyvstala v Československu otázka vypořádání se s Němci, s osobami podezřelými či obviněnými z činů proti republice a dalšími. Jedním z opatření, uplatňovaných vůči Němcům a osobám podezřelým či obviněným z činů proti republice, bylo budování provizorních internačních táborů či obnova podobných zařízení z válečného období (Koncentrační tábor Rupa Modřany, Hagibor, Strahov, Hostivař).
K největším z nich patřil areál vojenského zajateckého tábora v Motole v Plzeňské 130 (dnes Plzeňská 221), který byl od 1. června 1945 oficiálně registrován jako Zajatecký tábor Motol. Komplex pojal až 5000 osob, přičemž počet internovaných se zde pohyboval mezi 1600 až 4700 osobami. Převážně se v něm nacházeli příslušníci Wehrmachtu, Waffen-SS a dalších nacistických ozbrojených složek, a to i s rodinami.
První větší vlna zajatých vojáků sem zamířila po zrušení shromaždiště vojáků Wehrmachtu ve Zborovské ulici na Smíchově a z největšího internačního tábora pro Němce na Strahovském stadionu. „Repatriační“ transporty osob určených k odsunu zde probíhaly zejména od roku 1947 do konce roku 1948, kdy měl být zajatecký tábor společně s dalšími zrušen. Nicméně v menší míře byl v provozu až do roku 1951.
Panoramatický pohled na areál podniku Rupa Modřany, nedatováno, pravděpodobně 2. polovina 20. let 20. století. Autor neznámý.
Oddíly zajatců SS na cestě do motolských kasáren v květnu 1945, bezprostředně po odeznění Pražského povstání. Archiv hlavního města Prahy.
